Co takhle dělá velitel čety (tedy celé směny)na centrální stanici, když je v práci?
Je zhruba 6:35 a pokud jsem nepřijel autem, přicházím od vlaku… v létě ráno větráme garáže, už se tak na sebe začínáme se zaparkovanou technikou smát 😀
V 6:45 už musím sedět na učebně, kde si předáváme provozní aspekty služby a řešíme požadavky na dnešní směnu. Je tady velitel stanice, končící velitel čety a technik strojní služby a jejich nastupující protějšky. Jsou tady kluci z pracoviště IZS a služeb, kteří nám dělají servis.
Občas je ale s tím servisem potřeba pomoct. Hrubě si narýsujeme den – je potřeba zajet s jedním autem na STK, ale „služby“ dnes nemají prostor, pošleme tam tedy jednu „ostrou“ posádku. Chemici mají za úkol revidovat vybavení pro ochranu obyvatelstva, já chystám výcvik pro lezce.
Na 7:00 spěcháme do garáže na nástup. Proti sobě stojí stará a nová směna, nová v zásahovém vybavení – zkontrolují si tím, že minule neztratili rukavici, nezapomněli tričko v pračce a mají vše připraveno k zásahu. Velím, čtu denní rozkaz s rozdělením lidí na jednotlivá vozidla.
Jsme centrální stanice územního odboru, k výjezdu máme na každé ze tří 24hodinových směn připravena dvě čtyřčlenná družstva na prvosledových vozech a dvě dvoučlenné skupiny určené pro speciální techniku. Ve směně je 15 lidí, 12 jich musí být vždy přítomných.
Kromě mě jsou na směně dva velitelé družstev, z nichž mě jeden může zastupovat v době mé nepřítomnosti. Dva chemici, spojař, technik strojní služby, jeho zástupce a další čtyři strojníci. Tři místa zbývají pro hasiče. Funkci hasiče ale může vykonávat každý příslušník směny.
Když rozděluju dovolené a jiné volno, musím si pohlídat, aby byli na směně dva velitelé, chemik, technik strojní, další tři řidiči – jeden s řidičákem na autobus – a dva lezci. Není to vždycky jednoduché, především o prázdninách, ale umíme si kdyžtak prohodit lidi mezi směnami.
Po nástupu odcházím do auta, nesu si tam tašku se svými věcmi, přilbu, kontroluju vysílačky, v případě potřeby vyměním baterky.
V 7:10 se ozývá operační středisko a provádí kontrolu spojení s prvním vozem. Odpovídám, prakticky vždy se slyšíme, radiostanice jsou spolehlivé.
Zabijákem systému je výjezd mezi 6:00 a 7:00. Nacvičené kroky vedoucí k bezproblémovému předání služby další směně to spolehlivě naruší. Jsme na to ale zvyklí, nově nastoupení příslušníci si dají větší pozor, věci po takovém zásahu už dáme do pořádku my.
Zhruba v 7:30 si vařím jedno rychlé ranní kafe. Mám pocit, že na mě nefunguje, když není, žiju, ale… rituál. Projdu si maily, ne všechno chodí na naše osobní služební maily, část pošty dorazí na společný mail velitelů čet všech tří směn.
V 7:45 už musím sedět u ředitele. Další porada, tentokrát rozšiřujeme působnost a kromě jednotky a IZS přidáváme vyšetřovatele příčin požáru, preventistu a provozní oddělení. Opět nahrubo projdeme dnešní den – třeba se nám někde něco protne a ušetříme tak čas i prostředky.
Je 8:00, přebíhám z ředitelství zpět na stanici, kde už na mě na „kulturce“ čeká směna. Všechno, co jsem od příchodu do práce nabral jim předávám.
Kdo pojede na STK, v kolik odjedou lezci na výcvik, kdo poseká trávu a kdo natře plot. Osádka „velké“ Tatry bude cvičit s lafetou.
Zhruba za patnáct minut se rozcházíme, každý má nějaký úkol. Strojní technik se mi postará o dva nováčky, které čekají jeřábnické zkoušky – vytáhnou si techniku a budou s ní cvičit. V chemické čekají dva dýchací přístroje na kontrolu a doplnění vzduchu po nočním zásahu směny A.
V 8:30 mi volá velitel z pobočné stanice. Chtěli by se svou směnou v rámci odborné přípravy vidět nějakou speciální techniku – domlouváme se na vyprošťovacím automobilu někdy „po obědě“. Píšu si, jinak to zazdím. Jdu si sednout k počítači, čekají mě zprávy o zásahu z minula.
Pípne mi mail – žádanka o schválení jízdy na STK. Je to mimo územní odbor, to povolit nemůžu. Volám řídícímu důstojníkovi, domlouvám schválení a zároveň mu dávám info, že máme zhruba na hodinku o jednu osádku méně. Stejnou informaci ode mě vzápětí obdrží operační středisko.
8:57 mi lehce zčervená kancelář – jedeme. Vybíhám na chodbu, mrkám na tablo s technikou, kde svítí jednička. Tu dnes jezdím já, poslouchám hlášení, bude to „otvíračka“ dveří. Hm, nuda. Až v garáží z výjezdového lístku zjišťuju podrobnosti. „Paní volá z bytu o pomoc.“ Už ne nuda.
V 10:00 se osádka STK vrací, dáme rychlé kafe, něco na zub a se dvěma vozy vyrážíme na lezecký výcvik. Tentokrát schvaluju jízdu sám, budeme nedaleko. Jedu jakožto vedoucí výcviku s nimi. Zůstáváme tzv. „na výjezdu“, operační středisko nás tak může během výcviku kdykoli povolat.
Na stanici zůstávají stejné síly – jedno družstvo a jedna osádka, všichni pod velením mého zástupce. Zhruba si řekneme co se bude dít, není důvod ho hlídat, oba mí velitelé družstev mohou pracovat zcela samostatně, žádné omezení v oblasti svých pravomocí tady beze mě nemají.
10:43 – volají vysílačkou z operačního střediska, jestli můžeme vyjet k zásahu. Zjišťuju o co jde, strom přes půl silnice… nabízím jim „dvojku“ auto, lezci ještě cvičí a toto není tak akutní, abychom urychleně balili a jeli, nejde o život. Domluveno, zůstáváme na výcviku.
Ve 12:00 je půlhodinová přestávka, když se z výcviku nevrátíme přesně, nevadí, mám možnost s ní pohnout dle potřeby.
Obědy na stanici nám ve všední dny vozí, o víkendech je to trochu jinak – tehdy máme čas si něco uvařit, 2 lidi obětujeme do kuchyně a jejich práci uděláme za ně.
Po obědě se opět scházíme na kulturce. Půlka lidí funí 😀 Procházíme dopolední úkoly, zjišťuju v jakém jsou stavu, co chybí dodělat.
Osádku vyprošťovacího auta posílám na slíbenou odbornou přípravu na pobočku, až mi dorazí mail s příkazem k výjezdu, jízdu jim schválím.
Volají z vrátnice, dorazila stavební firma na domluvené seřízení dveří. Posílám pro ně jednoho z hasičů, po areálu se nesmí pohybovat sami. Zbytek opouští místnost – část jde pokračovat ve výcviku s jeřáby, část musí odvézt z mycího boxu člun, který ráno absolvoval servis.
Hovor. Kolegové z pobočky plánují výcvik na vodě. A jelikož jsme centrála a máme dvě prvosledová auta, chtěli by po dobu výcviku pokrýt svůj hasební obvod. Domlouváme si datum, čas, zapisuju to do sdíleného kalendáře stanice, pro jistotu píšu svým velitelům družstev do skupiny.
Jiná skupina, cink: veliteli směny A vypadl příslušník, onemocněl. Nás je příště dost (tzn. více než 12), jednoho ze „svých“ jim tedy dám. Rychle mrknu na funkce, abych zachoval akceschopnost vlastní směny a posílám do směnové skupiny nabídku. Někomu se to třeba hodí… a hodilo.
Je 15:30. Už jsme tady sami, tedy jen 12 výjezdových hasičů. Všichni ostatní jsou z tzv. denní směny, chodí do práce každý všední den. A domů taky 😀 Čas na sportovní přípravu. Někdo posilovna, jiní nohejbal nebo běh, tenis… Každou směnu dvě hodiny. Každý rok přezkoušení.
V 19:00 se scházíme k hodnocení dne. Projdeme si, jestli máme hotovo, co mělo být hotovo, Jestli je něco v nepořádku po zásahu – vyměněny hadice, dýchací přístroje, zničili jsme něco? Značím si všechno, co budu ráno předávat novému veliteli. Beru i podněty od směny…
Do půl osmé „pokecáme“. Dodělávají se drobné úkoly, strojníci si typicky odchází umýt okna od hmyzu, pokud je auto v horším stavu, otřou alespoň kliky a madla rolet. Spojař kontroluje deníky, připravuje je pro další směnu, dozorčí jde obejít areál, zavřít okna, stáhnout žaluzie.
Ve 20:17 se rozsvítí hned tři čtverečky na výjezdovém tablu. Pojede první vůz, druhý výjezd a s ním i žebřík. Znělka hraje požár, už ze skladby techniky poměrně spolehlivě odhadujeme, že to bude „byťák“. A je, kouř z okna…
Je večer, je nám už v autě všem jasné, že bude hodně lidí doma a bude to ve více aspektech blbé – příjezd kvůli zaparkovaným autům a případná evakuace a záchrana kvůli plným bytům. Výjezdový lístek naopak přinese dvě pozitiva – je to jen 4podlažní dům a hoří už ve druhém.
Nos mi říká, že to budou spálené potraviny. Chlapi nahoře zkouší bouchat na dveře, bezvýsledně. Tak zabouchají botou – a jsou uvnitř. Za chvílí vykoukne z okna hasič v dýchacím přístroji a vyhodí kastrůlek. Klobáska. Hasiči vedou po schodech majitele. Měříme kyslík v krvi, je OK.
Ve 21:10 couváme na stanici zpátky do garáže. Nepsaná dohoda mezi směnami říká, že po deváté už neuklízíme. Jen vyměníme hadice za suché, dýchací přístroje za plné. Očistu, sušení, doplnění vzduchu, měření a kontrolu – tu udělají chlapi zítra.
Zachránili jsme člověka a jdeme do sprchy. Třetí přestávka nás čeká od 23:00 do 6:00. Když to vyjde, spí se… většinou to nejméně jednomu družstvu nejméně jednou nevyjde.
A nevyšlo, v 1:49 jel někdo výtahem a nedojel. 20minutový zásah rozbije zítřejší den. Ale co, dva jsou horší.
V 6:00 hraje na stanici budíček. Vstáváme, převléknout, hygiena, někteří snídají. Strojníci sjedou v případě potřeby dolů na dvůr natankovat. Do práce se trousí nová směna, uklízíme kuchyň, přitom si říkáme, co se dělo, co po nás není hotovo, co je potřeba dořešit…
V 6:45 už jsem zase na učebně, teď v roli velitele končícího. Základem toho, proč to dělám, je výjezd. A to, že nikdy nevím, jaký bude. Smutný, veselý, snadný, náročný. Je to jako chirurgie podle starého Sovy – je v tom celé to nebezpečí a krása.
V 7:00 nástup. Pozor! Rozchod.
Komentáře jsou uzavřeny.